Petr Bubeník

Pepovy kurzy, to nejsou laciné a patetické řeči o Bohu, lásce, víře či pozitivním myšlení. O tom, jací bychom měli být a co je správné či naopak špatné dělat či utvrzování v tom, že jedině právě my jsme ti dokonalí a na té jediné správné cestě k pravdě.

Pepovy kurzy zároveň jsou o Bohu, lásce, víře, ale jeho metody duchovní práce, které se snaží lidem vštípit, je především poctivé hledání Boha ve vlastní duši se všemi jejími stinnými a bolavými stránkami při současné snaze o napojení na boží vůli a její respektování v tom co možná nejláskyplnějším smyslu.

Ke každému drobnému cíli se na kurzech a terapiích současně snažíme ukázat cestu, ukázat cestu onomu dítěti v nás, které hledá lásku a bezpečí. A není to o moudrém vševědoucím lektorovi či mistrovi, ale o partě lidí, kteří jsou společně na cestě, a každý z nás včetně lektora se ve svém poznání vyvíjí a každý každému může být učitelem či pomocníkem v poznání duchovního světa a jeho zákonitostí v nás a kolem nás.

Pepa s Věrkou však neopomenou také připomínat, že ony kurzy a terapie nejsou samospasitelné, ale to, kam se nám podaří posunout, záleží především na naší každodenní praxi, na naší ochotě podívat se do svého nitra, na ochotě skutečně dát v životě jedny z hlavních priorit těm věcem, těm činnostem, které nás mohou posunout blíž Bohu a skutečnému štěstí.