Kateřina Kaufová

Těžko se mi vysvětluje, co práce Pepy a Věrky pro mě znamená. Jsou pro mě majákem na rozbouřeném moři který mě vede do bezpečí přístavu. Když přijde chvíle, kdy se loď kymácí a zmítá ve vlnách tak, že máte pocit že už neudržíte kormidlo v ruce, z dalekých skal svítí na cestu zářící hvězda, maják který říká nevzdávej to, věřím že to zvládneš.

Někdy ne hned, ale cítíte, že to co právě žijete přejde, že to je úkol jak se změnit, pochopit, změnit sám sebe, naučit se milovat. Pepa s Věrkou jsou majákem, který když vidíte, tak víte, že na to nejste sám a osamělost kterou třeba v srdci cítíte, je jen cesta jak pochopit a poznat sám sebe.

Stane se, že maják je ukrytý za mraky, protože jsou Vám předkládány věci ke kterým se nechcete znát a chvíli to trvá, než si s nimi potykáte, ale je to přinejmenším zajímavá cesta.