Dobré vztahy jako základ štěstí v životě

 Ing. Josef Skřivánek, CSc.

 1. Úvod

Prosím nepoužívejte meditace, protože už nevyjadřují úroveň poznání autora, jsou příliš staré. Děkuji. Pepa      

Tento článek píšu, abych vyjádřil svůj názor a nastartoval diskusi o vztazích. Přál bych si, aby diskuse byla školou konkrétních zkušeností jak v běžném dni podporovat pěkné vztahy. Žádnou část článku nepovažuji za hotovou a prosím tedy čtenáře, aby článek chápal především jako motivaci k přemýšlení a usměrňování svého života v oblasti vztahů mezi lidmi. Zabývám se zde rovnoprávnými vztahy, kde není stanoven nadřízený a podřízený. Rovnoprávný je např. vztah mezi manžely, rodiči a dospělými dětmi apod.

      Jako vždy se musíme nejdříve vypořádat s otázkou smyslu života. Myslím si, že se máme učit žít tak, abychom byli šťastni. Štěstím rozumím co nejčastější a nejdelší pocit radosti a naplnění. Ale měli bychom být šťastni tak, abychom nikomu a ničemu neubližovali. 

Štěstí v životě prožíváme tehdy, když jsou naše vztahy k Bohu, sobě, lidem a všemu stvořenému prodchnuty láskou. Když lásku dáváme a láska se nám vrací.

Za nejdůležitější „kvalifikaci“ pro dobré vztahy považuji schopnost moudře projevovat lásku jako dar, prospívat všemu a všem a odhodlání se tomu učit. K tomu je nutno uchovat si klid v duši a tím i schopnost rozlišovat důležité a nedůležité.

     Dále se v článku zabývám karmickými aspekty vztahů, žitím Božích zákonů, vírou, pokorou a přijetím plné odpovědnosti za vše příjemné i nepříjemné v našem životě. Nabízím také téma „čím může společnost přispět k rozkvětu vztahů“.

2. Umění milovat a být milován

 Božími zákony jsme v dlouhé řadě životů vedeni k pozitivitě v myšlenkách, slovech i činech. A úroveň dosažená v minulých životech ovlivňuje naši laskavou či méně laskavou reakci na chování našeho okolí v tomto životě.

Co tedy můžeme dělat, abychom se naučili milovat tak, abychom byli milováni?

 2.1          Všímat si dobrých vlastností svých a svých nejbližších

 Cvičení a vizualizace v této části nám pomohou přenést naši pozornost na tu krásnější a vznešenější část lidí kolem nás. Tím se i oni sami začnou vnímat pozitivněji, budou k sobě (a tedy i k nám) laskavější.

 2.1.1       Seznamy kladných vlastností

 Začneme si psát kladné vlastnosti svoje a svých nejbližších. Můžeme seznam rozšířit

i o vedoucího nebo další lidi, kteří jsou v našem životě důležití, nebo se na ně často zlobíme. Zaplánujeme si pravidelné rozšiřování seznamu o další kladné vlastnosti u všech „chválených“. Přehled kladných vlastností najdeme v knize Temná stránka hledačů světla s 139. (mohu jej zaslat E-mailem). Se svými negativními vlastnostmi můžeme pracovat podle návodu v části 2.10.

 2.1.2       Harmonizace vnitřního dítěte

 Harmonizovat vnitřní dítě jsem se učil podle knihy Johna Bradshawa „Návrat domů“. Jde o metodu, kterou lze po instruktáži použít o samotě, nebo ve skupině. Je velmi účinná pro naplnění pomyslné „nádoby na lásku“, kterou má v sobě každý z nás. Má-li člověk v této nádobě dost lásky, může ji dávat a přijímat a prožívat radost. Protože harmonizace je složitý proces, nabízím zájemcům čtyřhodinový prožitkový seminář, na němž získají vše potřebné, aby mohli dodávat svému vnitřnímu dítěti lásku sami, nebo ve skupině.

Na semináři se v představách vracíme do období v dětství, kdy jsme nedostávali dost lásky a kdy nebyly naplněny naše citové potřeby. Toto období mohlo způsobit, že základ naší osobnosti, vnitřní dítě, je vystrašené, nejisté a smutné. Nevěří ve svoji hodnotu a v to, že svět je dobrý. Podle toho se pak i chováme, takový je náš život.

V řízené vizualizaci dodáváme našemu vnitřnímu dítěti lásku, klid, víru v sebe i svět. Dáváme mu všechno, co jsme tehdy potřebovali. Říkáme afirmace např. „Mám Tě rád takového, jaký jsi“, „Jsme rádi, že jsi právě holčička“ a s láskou myslíme na naše zraněné a smutné vnitřní dítě. To má výrazný léčebný efekt na naše vnitřní zranění, které způsobovalo pocity strachu a nejistoty.

Vyléčené vnitřní dítě nám pomůže vidět sebe i svět optimisticky.

 2.1.3       Řízená vizualizace „Země Božích dětí“

(u vizualizací záměrně používám 1. osobu j.č.)

 Vizualizace nám připomene, že každý z nás je stvořen a doplňován Boží energií.         A že žije jen proto, že to Stvořitel chce. Kdyby si Nejvyšší nepřál abych žil, kdyby ke mně necítil lásku a přerušil přítok energie, nemohl bych dále žít ani vteřinu. To je kardinální důkaz Boží lásky. I my se máme přijímat s láskou, i když se nám něco hodně nepodaří. Ale zároveň se snažit být lepší.

Vizualizace je ke stažení na https://www.edisk.cz/stahnout-soubor/05052/Meditace_-D_ti_Bo__.MP3_21.89MB.html. Ve vizualizaci se po vstupní instruktáži zrelaxujte tak, že vnímáte v nosních dírkách při vdechu chlad a při výdechu teplo. Nádech i výdech opakujte asi 10x. Pak stejným způsobem nadechujte přes 5. čakru (na krku), přes solar plexus a přes srdeční čakru uprostřed hrudi. Po zrelaxování budete vedeni dále.

 2.1.4       Řízená vizualizace „Vidím na Tobě jen dobré“

(u vizualizací záměrně používám 1. osobu j.č.)

 Vizualizace nás má naučit přijímat s láskou druhé lidi. Dát energii myšlenkám na jejich dobré vlastnosti a klady. A naopak nedát energii myšlenkám na to, co na nich vidíme špatného, čím nám ublížili apod. Petr Velechovský říkává: „Myšlenka, které nedám energii, chcípne hlady.“

Když se zrelaxuji způsobem uvedeným ve vizualizaci „Země Božích dětí“, obětuji celou vizualizaci Bohu s myšlenkou: „Pane, kéž se děje to, co je dobré pro mne i pro celý Vesmír.“ Pak se v představě přenesu na svoje oblíbené meditační místo. Usednu do křesílka a do křesílka naproti sobě pozvu toho člověka, k němuž cítím tu nejčistší lásku a vůči němuž nemám žádné výhrady. Když jej vidím přicházet, tak jej obřadně a s láskou přivítám a usadím naproti sobě. Chvilku na sebe nechám působit pěkné vzpomínky spojené s tímto člověkem. Promítnu si společné chvíle, kdy jsem cítil, že od něj dostávám to nejhezčí, co má v srdci. Mé nitro se rozzáří těmi nejvznešenějšími city, jsem prostoupen láskou a dobrou vůlí. Pak poděkuji tomu, kdo sedí naproti mně a nechám jej odejít do světla.

Poté pozvu do křesla naproti sobě svého partnera, nebo jinou osobu, s níž mám nejbližší vztah. Mohu pozvat i člověka, na nějž se zlobím a nejsem schopen ho v běžném životě vidět pozitivně. Když ho vidím přicházet, tak jej obřadně a s láskou přivítám                 a posadím do křesla naproti sobě. Vzpomenu si na vše dobré, co jsem s ním zažil, na to pozitivní, co přinesl do mého života. Jde-li o mého životního partnera, mohu si připomenout, jak jsem ho viděl, když náš vztah začínal, nebo před svatbou. Pokud se mi zdá, že mi nic pozitivního nedal, tak se pokusím vidět náš vztah karmicky. Tj. uvědomit si, že jeho nepříjemné vlastnosti jsou zrcadlem toho, co já sám dělám druhým. Boží zákony mne vedou tím, že dobré i špatné se mi vrací. A tento člověk je Stvořitelův „poštovní holub“, který mi nese zprávu o tom, co dělám já. Měl bych mu tedy být spíše vděčný (podrobněji S.N. Lazarev: Diagnostika karmy 1 – 4). Pak jej mohu vnímat pozitivněji a hledat jeho dobré vlastnosti. Poté mu v duchu řeknu všechno dobré, co mě o něm napadlo. Jak si ho vážím a jak obohatil můj život. Uložím si do srdce krásné pocity k němu tak, že v situaci, kdy cítím nejvíce lásky, spojím na půl minuty až minutu ukazováček a palec pravé ruky tak, aby vytvořily kroužek. Tímto způsobem si mohu kdykoliv vyvolat stejné pocity k němu, jaké prožívám při vizualizaci.

Po vizualizaci poprosím své duchovní průvodce – anděly, aby se postarali o vhodnou situaci, kdy bych mu tyto své pocity mohl sdělit přímo. Při každém setkání s ním se snažím změnit svůj pohled na něj a přijímat jej s láskou takového, jaký je. Učím se vidět na druhých lidech to dobré.

Pak se může stát ten zázrak, že lidé kolem mne jsou najednou laskavější, všímají si mých potřeb a snaží se mi dělat radost.

Lidé nás milují a hýčkají jen tehdy, pokud sami dáváme dary lásky.

 2.2          vnímat své nejbližší jako dar od Stvořitele. Pokora.

Není náhodou, že já, který jsem vždy preferoval rozum a logiku, jsem dostal životní partnerku, která je velmi citová a dává přednost intuici. Jeden druhého můžeme vnímat jako učebnici.

     Naši blízcí mohou mít i stejnou nectnost jako my. Často má někdo z rodičů tendenci ovládat druhé a brát jim svobodu rozhodování. Přitom stejnou vlastnost vidíme u některých dětí. Takže děti, které v minulých životech ovládaly své bližní, teď zažívají totéž od rodičů, aby se jim toto chování zprotivilo. Tak nás Bůh vede k lásce.

A jako vždy máme možnost volby. Buď můžu svoji manželku vnímat jako praštěnou ženskou, která není schopná se mnou logicky mudrovat, nebo poděkuji za to, že se od ní můžu učit citovosti a laskavosti.

Vztahy nás učí pokoře. Pokorný člověk s láskou přijímá rodinu, do které se narodil. Ale také svoje tělo, svoje schopnosti i omezení, sociální podmínky, v nichž vyrůstal, a vše ostatní, co tvoří rámec jeho života. Pokorný člověk nekřičí, co chce on, ale myslí a říká: „Jen ty, Pane, víš nejlépe, co potřebuji k tomu, abych se naučil žít šťastně.“

Kdo je pokorný, s láskou přijímá svět. A svět mu lásku vrací.

 2.3 dávat svobodu sobě i druhým

 Řízená vizualizace „Země svobody“ nám přinese prožitek naší vnitřní svobody. Připomene nám, že máme možnost svobodně tvořit svůj život. Tato vizualizace - stejně jako ostatní v článku uvedené metody – přináší ovoce až po vícenásobném opakování. Vizualizace je ke stažení na

https://www.edisk.cz/stahnout-soubor/36111/01_Meditace_na_Zemi_Svobody_1.mp3_10.75MB.html

     Svoboda rozhodování je ovšem spojena s přijetím odpovědnosti za následky našich rozhodnutí.

 2.4 vnímat a respektovat potřeby a přání svého pravého já. Poslání.

 Naše pravé já zná naše poslání, tj. čím právě my máme přispět k vytvoření „ráje na zemi“. Hlas našeho pravého já je v dětství většinou přehlušen očekáváními rodičů a spo-lečnosti. Od raného dětství jsme např. poslouchali, že musíme být lékařem, protože tatínek je lékař, nebo chtěl lékařem být a chce své aspirace naplnit přes nás. Proto jsou mnozí z nás

i po oslnivé kariéře často nespokojeni se svojí prací a hledají naplnění svého života jinde.

Jak poznáme, co je naším posláním? Snažme se vyciťovat, k čemu jsme vedeni. Vnímejme hlubší smysl událostí ve svém životě. Velmi se mi osvědčilo neustále se naléhavě ptát: „Pane, ukaž mi, prosím, co mám dělat, kde je moje místo.“ „Vesmírná režie“ nám pak v určité situaci připraví odpověď, nebo nám pošle informaci, která nás posune dál. Když děláme to, co souvisí s naším posláním, prožíváme radost, pocit naplnění a příliv tvořivé energie. Pro svůj úkol zde máme také nejlepší vlohy a nadání, takže když se dostatečně snažíme, vše jde jako „po másle“.

Řízená vizualizace „Země skutečných přání“ nám umožní dozvědět se více o tom, co je naším posláním v tomto životě. Vizualizace je ke stažení na

https://www.edisk.cz/stahnout-soubor/55783/02_Meditace_Zem__skute_n_ch_p__n_-01.mp3_23.63MB.html

Instruktáž pro vizualizaci:

a) připravte si pastelky, nelinkovaný papír A4 a psací podložku,

b) přečtěte si pozorně tuto instruktáž,

c) pusťte si vizualizaci a vyslechněte instruktáž ve vizualizaci,

d) provádějte cvičení „Co chceš“: při pohledu do zrcadla, které máte asi 20 cm před obličejem, se nejméně 5 minut ptejte sami sebe opakovaně „Co chceš?“ a vždy si odpovězte. Opakování otázek a odpovědí vypne vaši vědomou kontrolu a aktivuje v hlubších vrstvách vaší osobnosti odpovědi, které jste doposud neznali. V odpovědích vystoupí vaše skrytá přání, která vám mohou prozradit více o vašem poslání v tomto životě,

e) kreslete svůj oblíbený příběh nebo pohádku z dětství. V raném dětství jste ještě znali svá skutečná přání, své opravdové aspirace pro tento život. Později byly většinou vytlačeny očekáváním rodičů a autorit. Při kreslení příběhu nejde o kvalitu kresby. Lze jej vyjádřit třeba barvami, nebo symboly. Soustředěním se na kreslení se dostanete do příběhu. V tom co a jak dělají vaši oblíbení hrdinové najdete to, co byste chtěli a měli dělat vy. Proto vás ten příběh tolik fascinujoval. Pokud nenajdete vhodný příběh ve svém dětství, pracujte stejně s nějakým filmem, knihou nebo příběhem skutečného člověka, který vás upoutal v poslední době.

     Při kreslení se nesnažte rozumem řídit to, co děláte. Jen buďte v příběhu.

f) když ukončíte kreslení, odložte papír a vraťte vizualizaci zhruba do 11. minuty, kdy končí instruktáž. Sestupte si svým vlastním způsobem do relaxovaného stavu, vypněte rozum a procházejte Zemí skutečných přání. Nakonec nezapomeňte poděkovat za všechno, co jste v meditaci dostali.

 2.5 dbát na rovnováhu dávání a přijímání

 Rovnováha dávání a přijímaní je nutnou podmínkou dobrých vztahů i štěstí v životě. V nerovnoprávném vztahu vždy vzniká boj o nastolení rovnováhy. A boj dobré vztahy ničí. Ve vztazích můžeme oba (všichni) vyhrát, když se domluvíme, nebo prohrát, když si vztahy spleteme s ragbyovým hřištěm. Připomeňme si, že na vykořisťovatelský vztah jsou vždycky potřeba dva: Jeden, který ubližuje a druhý, který mu to dovolí (volně cituji Petra Velechovského z Modré alfy).

Když více bereme, nebo více dáváme, nemusí to být naše rozhodnutí. Často jen hrajeme role, naučené v původní rodině, aniž bychom si to uvědomovali. Takže nestačí někomu radit, ať nedělá to, či ono. On sám musí nejdřív pochopit v čem a proč chybuje, litovat toho a pracovat na změně.

Jak poznáme, zda jsou naše vztahy rovnoprávné? Dobrý vztah je přátelský a partneři před sebou a sobě navzájem spontánně projevují své city. Máme-li naopak strach, že nám lidé ublíží a nenecháváme druhým nahlédnout, co se v nás děje, je třeba vztahy léčit. Ptejme se opakovaně a naléhavě andělů, sebe i lidí, kteří nás dobře znají, které naše vlastnosti vztahy ničí. Stále v sobě oživujme otázku: Jak se teď cítí můj protějšek? Působím mu radost, nebo bolest? Snažme se druhým prospívat. Může to znamenat dát přednost lásce (dávání) před tím, co zrovna chceme. Můžeme také prosit anděly, ať nám v určitě situaci vyjeví pravdu o našich vztazích. Ovšem s tím, že chceme znát pravdu i když se nám nebude líbit. A že uděláme vše pro nápravu. Pak prosme Ježíše o změnu těch našich vlastností, které dobré vztahy ničí - viz https://www.agapebrno.cz/Klub/Jemnohmotny-obraz-duse-Jezise.aspx,

 Rozdělme odpovědnost a práci v každém vztahu úměrně schopnostem a možnostem. Vzájemně se chvalme a oceňujme za to, co kdo dělá. Projevujme si náklonnost tak, aby nikdo na světě nezůstal bez lásky.

 2.6          vnímat a respektovat odlišnosti každého člověka, ale i žen a mužů

 2.6.1       Respektovat jedinečnost každého člověka

 Pokud se člověk, nebo skupina lidí nechovají podle našich představ a nás to rozčiluje, připomeňme si: každý člověk je na své cestě jinde, něco se už naučil, něčemu se teprve učí – stejně jako my. Jeho další vývoj je věcí Stvořitele a jeho samotného. Bůh se stará, aby ho v pravý čas postrčil, nebo odměnil. Jen On ví, kdy a jak to udělat nejlépe. Náš rozum není schopen vyhodnotit obrovské množství okolností a vztahů, které ovlivňují vývoj nás i druhých lidí. Nemáme kompetenci soudit druhé. Jsme ale povinni zastavit zlo, nebo upozornit např. partnera, že ho opustíme, bude-li se k nám i nadále chovat nepřijatelně.

Učím se zaujímat k těm, kteří se podle mne nechovají správně, tento postoj:

 „Já i Ty děláme spoustu chyb. Ale oba chceme být milováni, protože bez lásky se nedá žít. Pojďme se tedy přijímat bez výhrad a kritiky se svými chybami. Pojďme na sobě hledat to dobré.“

Všimněte si, že člověk, kterého přijímáme s láskou, je schopen přiznat svoje chyby      a zbavit se jich spíše než ten, koho odsuzujeme a napadáme.

 2.6.2 Respektovat odlišnosti žen a mužů

 V pomůcce pod čarou je charakterizován pravý muž. Čtenářky i čtenáři nechť posoudí, zda by takový muž odpovídal jejich představě o opravdovém mužství.

Viz článek: Poslání a vlastnosti pravého muže

2.7 Spontánně projevovat emoce

Pojem emoce nám osvětlí příklad. Jsme-li zváni k šéfovi a i přes dveře slyšíme, že na někoho křičí, napadne nás asi myšlenka, že jsme něco neudělali dobře a budeme to muset vysvětlit. Tato myšlenka je doprovázena stažením v krku, tlakem na solárním plexu                a ovládne nás strach (emoce), který vyvolá paniku v mysli a projevuje se tím, že jsme bledí      a možná budeme u šéfa mluvit méně souvisle.

Emoce - naše subjektivní zážitky - jsou projevem určitých myšlenek nebo stavu mysli v našem těle, v mimice a pantomimice. Důležité je, že emoce jsou provázeny změnami srdečního tepu, krevního tlaku, svalového napětí apod. Takže naučíme-li se vnímat reakce svého těla, můžeme podle nich zaznamenat např. strach, nebo jinou emoci, které bychom si běžně nevšimli.

Výzkumy ukázaly, že čerstvě narozené děti kdekoliv na Zemi mají v obličejových svalech zakódovaných devět základních emocí – radost, hněv, zklamání, odpor, úzkost a další. Protože tyto děti ještě nikdo nic neučil, můžeme říci, že emoce jsou naší vrozenou výbavou, darem Stvořitelovým!

Několik staletí vlády rozumu nás ovšem učilo spíše emoce potlačit, chovat se „rozumně“. Znáte jistě výroky jako: „Nebudeš tady přece hýkat jako osel!“ (když jsme se bláznivě radovali), nebo „Nefňukej tady jako baba“ (když malého kluka něco zarmoutilo). Někdy stačil „chladný“ pohled rodičů, když jsme jako děti blbnuli, nebo řádili. Znamenal: „Kdy už ten náš hlupáček dostane rozum?“

Potřebujeme vůbec projevovat emoce? Odpověď hledejme v každodenním životě. Zavřeme si oči a představujme si život s člověkem, který neprojevuje emoce: uděláš mu radost … on nic. Jsi na něj zlý … nic. Způsobil ti bolest, máš jí plné srdce, řekneš mu o tom … žádná reakce. Jako bychom žili s žulovým kvádrem.

Emoce tedy potřebujeme. Sdělují nám i druhým co chceme a co ne. Mají naše okolí varovat před určitým chováním vůči nám, nebo naopak dát najevo, co se nám líbí. Jsou také ventilem přetlaků v naší psychice. Určitě známe úlevu po vyplakání, vypovídání se někomu, kdo umí poslouchat, nebo po zvládnuté hádce, která vypustí napětí mezi lidmi. Emoce také vyjadřují naši identitu, jedinečnost. Ukazují nám i ostatním, kdo (jací) jsme a co chceme.

Možná namítnete: „Takže se staneme divochy, kteří se vzájemně dáví u boxu se zlevněnými kuřaty, nebo se před dětmi masakrují válečkem na nudle?“ Ale právě takové věci dělá jen ten, kdo neventiloval svá „malá naštvání“ a ta se střádala tak dlouho, až vybuchl. Je nutné řešit i malé neshody ihned, aby nepřátelství nenarůstalo. Mnoho lidí má nejhorší vzpomínky na rodiče, kteří místo okamžitého (přiměřeného) výprasku nosili svůj hněv v sobě a nedávali jim lásku: „Kdyby mě radši ztřískala, než se mnou týden nemluvit!“ Náš potlačený hněv totiž zablokuje řešení konfliktu a časem přeroste v chladnou nenávist, která škodí oběma stranám nejvíce.

Ale ventilovat emoce ihned a tak, aby neublížily, se budeme učit v části 2.9.

Jak pomoci sobě i druhým projevovat emoce spontánně? Nejdříve změňme hluboce zakořeněný názor, že emoce (obzvláště ty „negativní“) jsou něco nepatřičného a škodlivého. Vždyť matka, která podává zbraň svému poslednímu synovi a říká: „Jdi bojovat proti těm, kteří zabíjejí malé děti!“ je jistě plná hněvu. I film nás může rozzuřit tak, že příště sami zabráníme bezpráví, které jsme v něm viděli. Takže hněv může sloužit dobré věci stejně jako strach, který nám zabrání nepřiměřeně riskovat.

Emoce tedy nejsou dobré ani špatné, stejně jako atomová energie, Reiki nebo jiné Boží dary. Důležité je, zda s nimi naložíme moudře, nebo nemoudře.

Druhému člověku pomůžeme uvolnit zablokované emoce, když budeme s láskou přijímat jej a jeho projevy pokud nám záměrně neubližuje. Dávejme mu najevo, že je pro nás důležité vědět jak se cítí a co prožívá a oceňme, když nám otevře svůj vnitřní svět. Ale ať to udělá až sám bude chtít a bez našeho - byť i jen myšlenkového - nátlaku.

Druhý se lépe rozpovídá, když to uděláme jako první: „Víš, dneska se jeden zákazník choval tak, že bych nejradši utekla se někam vybrečet …“ a svěříte se s tím, co se stalo. Pak se dá čekat, že i partner otevře svoji „Pandořinu skříňku“ s trápeními: „Dneska se mi dvakrát pokazily stěrače u auta, bylo to na zbláznění“.

Lidé, kteří si otevřou svůj citový svět, jsou si blíž. Proto nekopírujme takové to americké „Cítím se skvěle a nemám problém“, při němž často duše pláče. V USA je údajně nejvyšší spotřeba psychofarmak na obyvatele na světě.

A nejosvědčenější klíč k otevření emocí u blízkého člověka i sebe? Neodsuzujme druhého ani sebe i přesto, že všichni děláme spoustu chyb. Historie tolikrát potvrdila, že odsuzování a převýchova druhých lidí plodí jen utrpení. Slyšeli jste možná zpívat to moudré „dneska ví už celá ves, že řetěz mravy nenapraví.“

Přijměme své emoce jako dar od Boha a postarejme se,

aby prospívaly a neubližovaly.

A budeme mít kousek blíž k ráji na Zemi.

2.8 rovnoprávně se dorozumívat

 Existuje dostatek literatury o dorozumívání (komunikaci) a toto téma je navíc velmi obsáhlé. Takže se spíše snažím čtenáře motivovat k tomu, aby se dorozumíváním zabýval.

Chceme-li se učit vnímat druhé (i mimoslovně) a být vnímáni, můžeme se před dorozumívání například ptát:

•   zda jde o něco, na čem se musíme dohodnout. Rozlišujme diskusi o tom, zda zakoupit pračku nebo fotoaparát, nebo problém typu „Kdo je nejsympatičtější herec“,

•   zda v rovnoprávném vztahu existuje nadřízený a podřízený, vina a trest,

•   zda lze v rovnoprávném vztahu zvítězit,

•   zda se mohou dohodnout rozzlobení lidé, a jakou část svého IQ využívá rozzlobený člověk

•   zda máme sdělovat své nápady kdykoliv, nebo čekat na vhodnou situaci. A jak ji poznáme, nebo vytvoříme,

•   jak (čím) máme naslouchat, abychom pochopili podstatu sdělovaného

•   jak se přesvědčit, že druhý slyšel přesně to, co jsme chtěli sdělit

Co je ještě při dorozumívání důležité kromě řeči a písma?

2.9 řešit ihned rozpory a konflikty a ventilovat nahromaděné emoce tak, aby ve vztazích nenarůstala agresivita (ani podvědomá, kterou si neuvědomujeme)

Jak udržet pohodu a nenechat rozvinout nepřátelství ve vztahu nám nejlépe ukáže technika dopisu lásky. V části 2.9.2 se dozvíme více o práci s emocemi, které dobré vztahy ničí.

2.9.1 dopis lásky

 Technika dopisu lásky pomáhá vypustit výhrady vůči druhému člověku a vyzářit negativní emoce, které jsou v nás nastřádány i za delší období. Když jsou lidé plní takových nevyjádřených výhrad vůči sobě, narůstá mezi nimi nepřátelství a časem nejsou schopni spolu normálně mluvit. U manželů se to pozná podle toho, že se pohádají kvůli čemukoliv a kdykoliv.

Více viz článek: Psaní dopisu lásky

2.9.2 Vyříkání neshod a konfliktů a jak se na ně připravit

• Drobné konflikty řeš ihned. Jinak narostou a hněv přejde v nenávist. Pak se těžko smíříte.
• Než se začnete domlouvat, vypusť svůj hněv, smutek, zklamání a další negativní pocity (negace). Rozzlobení lidé se těžko dohodnou a do Tvé řeči by se už nevešla láska. Co můžeš udělat pro vyzáření negací:
• Popros Stvořitele, ať Ti pomůže vypustit hněv, smutek, zklamání a další negativní pocity (negace), abys mohl více milovat.
• Negace v Tobě mají svoji tělesnou část – té se zbavuješ tělesnou námahou a část psychickou – kterou vyzáříš tím, že o ní mluvíš (píšeš). Smutek a křivdu je potřeba vyplakat. Při ventilování emocí neupravuj to, co cítíš. Povol si i hrubé výrazy, pokud Ti zní v duši. Dej průchod svým emocím. Jsou darem od Boha, abyste Ty i Tví bližní poznali, když si ubližujete
• Pak můžeš psát i opakovaně o tom, co Tě rozzlobilo. Papír rituálně spal, nebo spláchni – jsou v něm Tvoje negace
• Můžeš se svěřit někomu, kdo Tě s láskou vyslechne, nebude Tě odsuzovat, nebo radit. Měl bys od něj cítit bezpodmínečné přijetí.
• Můžeš vše vykřičet do polštáře, nebo v jedoucím autě.
• Pomůže Ti bušit pěstmi do podlahy, sekat dříví, vyběhnout kopec nebo jiná fyzická aktivita.
• Počkej na vhodnou chvíli, nebo se snaž vhodnou situaci připravit
• Když potřebuješ být laskavý a nejde Ti to, dej si ruce na srdce
• Při rozmluvě (hádce) bys měl zůstat „na své straně hřiště“, tj. neurážet, nenapadat              a neříkat svůj názor na druhého. Vyhni se útokům na jeho rodinu a blízké lidi. Neříkej nikdy „Jsi takový a takový“, nebo „Ty vždycky ……, Ty nikdy ….“ Měj, prosím, na paměti, že co jednou řekneš, nevezmeš zpět ani párem volů!

 2.10 v případě neshod se zamýšlet výhradně nad tím, čím my sami ničíme vztahy

Nekritizujme, neobviňujme a nepřevychovávejme ostatní. Snažme se změnit ty naše vlastnosti, které vztahům neprospívají. Zvnitřněme si, že všichni se dopouštíme chyb a učíme se z nich a že to je přirozená cesta našeho vývoje. I když se nám něco nepovede, pochvalme se za to, že jsme to zkusili a že jsme si přiznali chybu. Když jsme si chybu přiznali, příště se jí můžeme vyhnout.

Řízené vizualizace „Se stínem“ a „Autobus vnitřních osobností“ nám formou intenzivního prožitku pomohou přijmout ty naše vlastnosti, na něž nejsme zrovna hrdí. Vizualizace jsou ke stažení na https://www.edisk.cz/stahnout-soubor/32983/04_Meditace_se_st_nem_-_110307_01.mp3_29.73MB.html a https://www.edisk.cz/stahnout-soubor/65507/02_Meditace_autobus_vnit_n_ch_osobnost_.mp3_21.69MB.html

Chceme-li znát pravdu o svých vlastnostech, kterými ubližujeme sobě i ostatním, může nám být pomocníkem kniha Debbie Fordové „Temná stránka hledačů světla“. Obsahuje celou řadu technik a cvičení, které nám pomohou objevit v sobě to, co ničí pěkné vztahy.

2.11   přijmout autorství svého života a převzít plnou odpovědnost

za vše příjemné i nepříjemné, co prožíváme

Člověk může dosáhnout štěstí v životě jen tehdy, pochopí-li, že on sám je jedinou příčinou svého trápení. Že je to on, kdo „posílá objednávku“.

Dokud si myslíme, že za naše utrpení způsobuje někdo jiný, tak máme cestu ke štěstí zavřenu, neboť druhého člověka nezměníme. Je ovšem v našich silách změnit jeho chování k nám. Když se mění naše chování k druhým, oni na to reagují a vracejí nám to, co od nás dostali. Nemysleme si ovšem, že změny se dějí ihned. Spíše lze říci, že jsme jako zahradník, který sází, okopává, pleje, zalévá a až po dlouhé době okusí ovoce svého snažení.

2.12 najít své zdroje síly a přijmout pomoci z neviditelné sféry

Řízená vizualizace „Zdroje síly“ nám připomene, že můžeme dostávat podporu             a energii od Stvořitele, andělů, matky Země, svých předků i od svých blízkých. Vizualizace je ke stažení na https://www.edisk.cz/stahnout-soubor/50696/Zdroje_s_ly_-mp3.mp3_28.79MB.html

3. Čím může společnost přispět k rozkvětu vztahů?

 Jsme součástí společnosti a můžeme pomoci, aby společnost přispívala k rozkvětu vztahů. Společnost by měla:

• vytvořit podmínky k tomu, aby rodiče mohli poskytnout dětem vše, co potřebují ke zdraví ducha, duše i těla
• zviditelnit hodnotné vzory – jednotlivce a rodiny.
• motivovat každého k tomu, aby v sobě vytvářel a podporoval ty vlastnosti, které podporují dobré vztahy,
• ve školách zajistit výuku vědomostí a dovedností v oblasti harmonických vztahů

 4. Literatura

• Josef Staněk, Jana Brzobohatá: Láska muže a ženy z pohledu duševních a duchovních sil
• Petr Velechovský: Učebnice života 1 - 2
• Gary Chapman: Pět jazyků lásky
• Torey el Haydn: Spratek
• Satja Sai Baba: Sai Baba promlouvá o vztazích
• Ross Campbell: Potřebuji tvou lásku, Hledám svou cestu
• Debbie Fordová: Temná stránka hledačů světla
• S.N. Lazarev: Diagnostika karmy 1 – 4

 5. Náměty k práci s článkem a diskusi

 Při práci s článkem doporučuji konfrontovat uvedené poznatky s tím, co prožívám ve svých vztazích, především ve vztazích s nejbližšími lidmi. Jinak v diskusi sklouzneme k mudrování a citování dalších zdrojů.

 Uvítám vaše náměty písemné i ústní. Mohu uspořádat jednodenní nebo dvoudenní setkání, kde si zájemci vyměníme zkušenosti.

 Nabízím i kurz o vztazích. Lektory by byli ti, kteří chtějí své zkušenosti předávat dál. Objekt bych zajistil v Brně, cena víkendového kurzu by nepřesáhla 700,- Kč a výdělek by se rozdělil lektorům.

Kontakt na autora:

Ing. Josef Skřivánek, CSc.

 775 222 073, ing.josef.skrivanek@seznam.cz, https://duchovni-oaza.webnode.cz